Moje mysl rozčarovaná...

9. května 2007 v 20:54 | Scretchy |  Básničky
Věnováno Liz, jako omluva, za mojí zradu a špatnej úsudek.
Jako černý stín v koutě tiše sedím,
Jen poslouchám a do prázdna hledím.
Všechno pak v hlavě si srovnávám,
šanci svým problémům nedávám.
Ale když srdce bolí,
Ani ten nejdražší lék od bolesti neuleví,
A tak radši tiše trpět hlava si zvolí,
Ale stejně... bolest nepoleví.

Realita ta krutá je
Snad i ve světě iluzí líp by se žilo
A já na pobřeží Dunaje
V noci sedím a promítám si, co všechno bylo
Pro mě důležité a já mávnutím proutku to ztratila
Když už tak zlomené srdce jsem zradila
Ze svého nejspíš mylného přesvědčení
A pak bolestně zjistila, že správné to není.
A tak s pravdou ven jsem se rozhodla jít
Ano, pravda bolí, ale ona si zaslouží jí mít.
Neměla sem právo klamat všechny kolem
A tak ve vlastních očích stát se úplným volem.
Svět se točí, čas běží dál
A čeho by se člověk bál
To pod pokličkou zůstalo skryté
Tam, kde plynou myšlenky hbité
Tam, kde špatná rozhodnutí rodí se
Tam, kde chmurné myšlenky rojí se
Tam, kde bolest se skrývá
Tam, kde sama sebe neuhlídá
Mysl moje rozčarovaná…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama